Česká republika se spolu s dalšími 192 státy světa v rámci Pařížské dohody zavázala udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C oproti období před průmyslovou revolucí. Tento závazek je součástí globálního úsilí o zpomalení změn klimatu. Na evropské úrovni byla v reakci na tento cíl představena Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal), která vymezuje konkrétní kroky k jeho dosažení. Spolu s balíčkem „Fit for 55″ stanovuje Zelená dohoda ambiciózní cíle pro dekarbonizaci, které vyžadují zásadní změny v přístupu k logistice a přepravě zboží.
Jedním z hlavních cílů Zelené dohody pro Evropu je snížit emise skleníkových plynů v sektoru dopravy o 90 % do roku 2050. Podle Souhrnné energetické bilance ČR vydané Ministerstvem průmyslu a obchodu v roce 2022 pocházelo okolo 93 % energie spotřebované v dopravě z fosilních paliv, což činí tento sektor větším spotřebitelem fosilních zdrojů než průmysl a teplárenství dohromady. Nákladní doprava sama přispívá zhruba polovinou k celkovým emisím z dopravy, což vedlo ke stanovení cíle Zelené dohody převést 75 % vnitrozemské nákladní přepravy ze silnic na šetrnější železniční a vodní cestu.
Jedním z hlavních nástrojů, které mají motivovat k přechodu na ekologicky udržitelnější módy dopravy je systém emisních povolenek EU ETS. Od roku 2027 se plánuje rozšíření tohoto systému na silniční dopravu, čímž se dopravcům využívajícím fosilní paliva zvýší náklady. Ačkoliv je výsledné navýšení palivových nákladů obtížně predikovatelné, je jasné, že zatímco silniční dopravci budou čelit novým nákladům spojeným s emisními povolenkami nebo vyššími pořizovacími náklady v případě např. bateriových či vodíkových vozidel, elektrifikovaná železniční doprava již tyto náklady v současnosti zahrnuje ve svých cenách trakční energie. Rozšíření systémů emisních povolenek na fosilní paliva v železniční a vodní dopravě v současné době není plánováno. To v praxi znamená, že železniční a vodní doprava zůstane, v porovnání s dopravou silniční, zvýšením nákladů relativně nezasažena. Navíc nemalé částky, které budou nashromážděny v rámci systému emisních povolenek, budou následně uvolněny na podporu udržitelných dopravních módů, což přispěje ke zefektivnění a zkvalitnění jejich přepravních služeb.
Pro mnohé dopravce a jejich zákazníky může být za těchto okolností řešením kombinovaná doprava, která efektivně využívá výhody různých dopravních módů – hlavní část přepravy probíhá po železnici či vodě, zatímco silniční doprava poskytuje flexibilní spojení mezi terminály a konečnými destinacemi. Její výhoda pro silniční dopravce spočívá i v možnosti zvýšení objemu přepravovaného zboží bez potřeby nových řidičů. Investice do infrastruktury a technologií podporujících kombinovanou dopravu se tak stávají nejen ekologicky výhodné, ale i ekonomicky smysluplné, protože mohou vést ke snížení emisí a optimalizaci nákladů v dlouhodobém horizontu.
S oblastí energetické a emisní náročnosti dopravy souvisí legislativní rámec CountEmissions EU a mezinárodní norma ISO 14083:2023. Tyto nástroje pomohou firmám přesně vyčíslit přínosy kombinované dopravy, což je důležité nejen pro interní rozhodování, ale také pro ESG reporting, který zajímá také investory. Podle studie Centra dopravního výzkumu z roku 2022 může kombinovaná doprava silnice-železnice přinést průměrnou úsporu přibližně 60 % emisí CO2 ve srovnání s čistě silniční dieselovou dopravou. Je potřeba dodat, že v případě svozu a rozvozu v kombinované dopravě realizovaného pomocí elektrického tahače by byla zmíněná emisní úspora ještě vyšší. Taxonomie EU, která klasifikuje ekonomické aktivity z hlediska udržitelnosti, poskytuje další rámec pro hodnocení investic a podnikatelských aktivit. Tato klasifikace může ovlivnit přístup k financování a podpoře ze strany veřejného sektoru, což dále posiluje význam udržitelnosti ve strategickém plánování firem. Tato fakta zdůrazňují významný potenciál multimodální přepravy při plnění klimatických a strategických cílů.
Přechod na kombinovanou dopravu ovšem přináší výzvy, jako jsou investice do překladišť, přepravních jednotek a IT systémů pro efektivní plánování a sledování zásilek. Firmy musí řešit otázky flexibility a časování dodávek, které mohou být v multimodálním systému složitější. Výzvou na úrovni státu je také zvýšení kapacity železničních tratí (včetně budování nových). Navzdory těmto výzvám představuje kombinovaná doprava jedno z nejslibnějších řešení pro dosažení klimatických cílů v dopravě. Firmy, které se včas adaptují a investují do této oblasti, mohou získat konkurenční výhodu v měnícím se regulatorním a tržním prostředí.
Tento článek představuje stručný úvod k dekarbonizaci dopravy a možném dílčím řešení s využitím kombinované dopravy. Zájemci najdou podrobné informace na webu kombinovanapreprava.cz, který připravilo Centrum dopravního výzkumu za podpory Ministerstva dopravy.
František Sládek, Centrum dopravního výzkumu
Foto: Václav Podstawka