Dohoda ADR je mezinárodní dohoda, která nastavuje požadavky na přepravu nebezpečných věcí po silnici. Tento předpis je velmi propracovaný a v mnoha ohledem velmi detailní. V pravidelných intervalech, vždy v lichém roce, dochází k novelizacím, které reflektují průmyslový a technický vývoj. Některé požadavky, které jsou v platnosti, ale nejsou z technických či jiných důvodů dodržovány a nejsou ani sankcionovány. Pojďme se podívat na dva z nich.
Balení kusů dle 3.4 ADR (LQ) je určené pro nebezpečné věci, jejichž množství ve vnitřním obalu nepřesahuje množství dané ve sloupci 7a seznamu nebezpečných věcí (tab. A, 3.2.1 ADR). V oddíle 3.4.3 ADR je předepsáno použití podložky pod vnitřní obaly, pokud je jako vnější obal použita smršťovací nebo průtažná fólie. Podložka není v ADR nijak dále definována. Použijeme-li jako podložku obyčejný list papíru formátu A4, na který uložíme vnitřní obaly, které stáhneme průtažnou fólií, splníme tak požadavky ADR. Při použití automatických balících systémů je ale použití takovéto nebo i jiné podložky velmi komplikované a mnohdy se z tohoto důvodu při balení nepoužívá – viz například balení prodejních balení nemrznoucích směsí do ostřikovačů. Pokud při balení nepoužiji podložku, nesplním požadavky ADR. Pokud při balení pod vnitřní obaly vložím list papíru, požadavky ADR splním. Má ale použití takové podložky vůbec nějaký význam a zvýší se tak bezpečnost při přepravě? Domnívám se, že nikoliv a pravděpodobně v tomto názoru nebudu osamocen. Mnoho baličů zmiňovanou podložku kvůli technickým obtížím při balení nepoužívá a nejsou za toto sankcionováni. Nebylo by vhodné tento požadavek z ADR buď odstranit nebo upřesnit pro jaké vnitřní obaly a jakou podložku použít, aby použití podložky bylo smysluplné a mělo pro bezpečnost přeprav svůj význam?
Pro označování kusů balených jako omezené množství (LQ) dle 3.4 ADR je od roku 2011 předepsaní značka takzvaného diamantu:
V pododdílu 3.4.7.1 ADR je upřesněno provedení značky: „Střední plocha musí být bílá nebo vhodně kontrastní k podkladu.“ Kusem jsou nejčastěji lepenkové bedny a ty se označují nálepkou. Nálepka bývá odolná proti povětrnostním vlivům a ve většině případů má středovou část bílou. V případě použití lepenkové bedny jako vnějšího obalu je pro výrobce mnohdy finančně výhodnější nechat si na bedny veškeré označení výrobcem obalu předtisknout. Pokud je použita lepenková bedna, která má typickou hnědou barvu a natištěna je jen černá část značky, vypadá výsledné označení jako na obrázku č. 1, při použití nálepky je provedení jako a obrázku č. 2.
Pokud bychom podkladem ve smyslu 3.4.7.1 ADR mysleli povrch lepenkové bedny, není středová část značky na obrázku č. 1 k povrchu nijak kontrastní. Pokud bychom značku nalepili na bílou lepenkovou bednu tak, jako na obrázku č. 3, středová část sice nebude kontrastní, ale požadavkům v 3.4.7.1 ADR vyhovuje („… bílá nebo vhodně kontrastní …“). Není-li požadavek na kontrast značky vůči povrchu uplatňován u bílé lepenkové bedny, nebylo by hodné jej nevyžadovat i u jinak barevných beden? Od platnosti značky dle 3.4.7.1 ADR, tedy od roku 2011, jsme dosud nezaznamenali žádnou sankci nejen v České republice ale ani v okolních státech za natištění značky tak, jako je na obrázku č. 1. Pokud jsou prováděny mezinárodní přepravy, při kterých jsou navíc využívány různé druhy přeprav, vzrůstá pravděpodobnost, že natištění značky jako na obrázku č. 1 nebude považováno za provedení v souladu s 3.4.7.1 ADR a odesílateli tak hrozí možná sankce. Přitom z pohledu, jakou informaci nám značka podává není velký rozdíl mezi značkou na obrázku č. 1 a č. 3.
Každý rozsáhlý předpis je potřeba revidovat a případná kolizní ustanovení upravit. Je ale na zvážení, zdali ustanovení, která se nedodržují, z hlediska bezpečnosti přeprav nemají význam a nejsou vymáhána, neodstranit.
Pavel Konečný, M KONZULT